Uran

Tak je štědrý den a měl by člověk obdarovat blízké.
Já tak činím trochou vzpomínek a vyprávění.
Na několika fotografiích se zachoval model, který jsem nazval „Uran“ v reminiscenci na předchozí model Pluto Jirky Černého. Tento model konstrukce ing. Jiřího Havla, tehdy našeho representanta v multi, jak jsme říkali akrobatickým modelům, byl zveřejněn v modeláři 6/70 a žádné jméno neměl. Model byl vybaven tím nejlepším, co jsem mohl sehnat. Motor OS Max .15 RC, serva Futaba FPS-7 a rádio modela Digi. Jediným, ale zásadním nedostatkem bylo, že jsem omylem udělal poloviční vzepětí křídla, než bylo na plánku a tak jsem se s modelem dost natrápil. Když jsem trup v Dobré Vodě zrušil, postavil jsem nový, tvarově vycházející z Farovo Apolo-Delty. Křídla dostala křidélka a také jsem zamontoval nový motor OS Max .20 RC. Bohužel pak mě napadla myšlenka, o které jsem se zmiňoval již v jednom předchozím albu a nechal jsem si model nastříkat červeným polyuretanem v lakovně Aerovky. Kolik model skutečně vážil nevím, ale třidvojka OS měl zbídou sílu urvat to ze země a model se vláčel v cca 3metrech na pádovce. To by o modelu bylo vše důležité. Co bych však zde ale chtěl zmínit, je filosofie tehdejšího modelaření. Někdo mi kdysi napsal k mému albu, že v minulých dobách bylo modelaření dobrodružstvím. Zejména dát do kupy věci na model bylo nádherné dobrodružství. Pamatuji jak při otvírání Domu Techniky Mládeže na Národní třídě asistovala VB a skla ve výlohách byla viditelně prohnutá pod náporem koupěchtivých davů modelářských. Když se konečně lidé dostali dovnitř a zjistili, že nemají to, co se očekávalo, byly to úplně srdceryvné scény. Jakýsi modelář křičel, že je to skandál, že v novinách psali, že budou serva a teď kde nic tu nic a že chce knihu přání a stížností,a že to tak nenechá. No a teď si představte, že jedno servo stálo cca 20% slušného platu. Zajímalo by mě, kolik lidí by si dnes koupilo servo za cca 4 tis. Kč. Ale vrátím se konkrétně k pořizování vybavení do tohoto modelu. Nejdříve serva. Ta se objevila v našich prodejnách poprvé v roce asi 1977. Do tehdy se létalo s Graupnerovými šediváky s amatérkým servozesilovačem a děleným zdrojem. Co to znamená je již jiná historie. Když se objevily sedmičky Futaby, nikdo je nekupoval, neboť tehdy se cena takových serv z druhé ruky pohybovala na úrovni tis. Kčs a výše, takže si všichni říkali, že za pět stovek to bude pěknej šunt. Když jsme je s bráchou kupovali v Plzni u „pacičky“ byl jich tam plný regál. Pak na ty serva napsal recenzi v Modeláři ing. Valenta a od té doby jsem je na pultě nikdy až do revoluce neviděl. Historie nákupu motoru byla úplný horor. Na víkendy jsem jezdil do Klatov a při přestupování v Plzni jsem se šel podívat do Mladýho Technika, alespoň za výlohu, protože už bylo zavřeno. No a tam se skvěla třidvojka OS. Ráno jsem vyrazil do klatovského modelářského koutku v obchodním domě Start, doufaje, že tam také dostali příděl. Jenže tam měli jen dvěapůlku, a tak jsem vyrazil vlakem do Plzně. Teď, teď tady byl… není to ani čtvrt hodiny a koupil ho. Při představě, že než se stačím vrátit do Klatov, koupí tam někdo i tu dvěapůli, mě jen mládí zachránilo od mrtvice. Navíc nejel v dohlednou dobu žádný spoj a tak jsem vyrazil na stopa. Nebudu to protahovat. Dobře to dopadlo. V té době se začali v obchodech objevovat první soupravy „Modela Digi“. Každý týden jsem jezdil do Prahy do Žitné. Nejdřív měli samotné přijímače, a pak zase jen vysílače. To mi paní prodavačka řekla ať si vysílač koupím, protože až zase budou přijímače, tak vysílače už budou vyprodány. No co poslechl jsem. A skutečně, přijímače při mé další návštěvě měli, ale ouha na jiném kanálu. „Digina“ měla krystaly napevno, ráčej věděti. Moudrá žena za pultem doporučila koupit a zajet k výrobci a nechat si krystal přehodit. Jen bych chtě podotknout, že jsem tehdy byl důstojníkem Hradní stráže a na Ruzyň do Modely jsem přijel jak jinak v uniformě. No a tak jsem se seznámil se Zdeňkem Hnízdilem. Koukal na mě a říkal si „pako zelený neví, že když má TX na 30. Kanále a RX na 19, tak to nemůže fungovat.“ Vysvětlit mu pravý stav věcí se mi myslím nepodařilo, nicméně měl jsem funkční rádio i motor. Když si představím, že dnes sednu k počítači třeba v jednu v noci když nemohu spát, otevřu si Hobby King a objednám si serva za cca 5 dolarů, zaplatím přes pay pal, aniž bych zvednul zadek ze židle, je to pěkná nuda. Tak snad ještě jak jsem kupoval tu třidvojku. To jsem přišel do Žitný a měly tam dvě. Přede mnou bylo cca 20 lidí. A tak jsem mezi jednotlivými zdrávasy (a to jsem ateista) rozebíral scénář vraždy člověka, který se odváží motor koupit. Nevím jestli pomohly ty motlitby a nebo sveřepý pohled, ale motor na mě zbyl. Někde mám určitě ještě pár fotografií tohohle éra a tak je snad časem doplním. Závěrem zbývá jen přiznání, že tohle album si naděluji tak trochu i sám sobě, u vědomí toho, že se blíží doba, kdy bude problém udržet stolici a moč a doba kdy nemohu najít nějakou fotku (a spoustu jinejch věcí) už je tady a tak si do záložek uložím jen odkaz na rcalbum a má ten němec po ptákách. Vždyť už mi napřesrok bude šedesát. Hrůza!!!
PS: Ještě pro známkovače. Klidně se nežinýrujte a do mě. Tohle album vzniklo ze zcela jiného důvodu než je posbírání výtečných hodnocení.